JihoČAS 2013_1

stáhnout .PDF  || stáhnout .EPUB || stáhnout .MOBI

Snímek obrazovky pořízený 2013-03-21 21:16:59NEPRAVIDELNÝ ZPRAVODAJ JIHOČESKÉ POBOČKY Č.A.S.
Ročník 021 – Číslo 1 / 2013

  • Minulá čísla JihoČASu
  • Transparentní účet Jihočeské pobočky ČAS
  • Výroční schůze Jihočeské pobočky ČAS
  • O matematickém modelování IV
  • Kresba kráteru Lambert
  • JAKÁ BUDE KOMETA ISON?
  • Sluneční činnost v roce 2012
  • VÁNOČNÍ LÉTAVICE
  • Redakce JihoČASu přináší další podrobnostio „Vánočním bolidu“
  • ÚŽASNÝ VESMÍR – ESO50 aneb vesmír očima Evropské jižní observatoře na českobudějovické Hvězdárně a planetáriu

Minulá čísla JihoČASu

Péčí Petra Bartoše byla oskenována stará čísla JihoČASu.

Na stránce http://jihocas.astro.cz/casopis/index.htm jsou nyní k dispozici všechna doposud vyšlá čísla. Pouze zbývá pro lepší orientaci doplnit na tuto stránku obsahy jednotlivých čísel. Ujme se této práce někdo?

Transparentní účet Jihočeské pobočky ČAS

Bohumír Kratoška, hospodář

Jihočeská pobočka ČAS má nově založen transparentní účet u Fiobanky. Zapište si, prosím, jeho číslo: 2800356653/2010. Příště posílejte příspěvky pouze na tento účet, platba v hotovosti (např. na schůzi) bude možná pouze ve výjimečných případech. Tento účet si můžete prohlédnout na internetu https://www.fio.cz/scgi-bin/hermes/dz-transparent.cgi?ID_ucet=2800356653 . Zde si můžete prohlížet veškeré pohyby na účtu a ověřit si tak, zda Vaše platba došla. Na tento účet byly převedeny veškeré prostředky naší pobočky z pokladny a v pokladně nebude žádná hotovost. K účtu je zdarma i karta pro výběr hotovosti (výběr zdarma z bankomatu Fiobanky). Přístup k účtu má i náš předseda, Martin Kákona. Veškeré potřebné platby budou prováděny bezhotovostně z tohoto účtu.

Výroční schůze Jihočeské pobočky ČAS

Zapsal Josef Szylar 3.11.2012

Projednávané body:

  • Kontrola stavu pokladny pobočky
  • Poděkování panu Kratoškovi za obětavé a správné vedení podvojného účetnictví (prezentace výsledků kontroly plnění termínů povinností pobočky)
  • Prezentace rozpočtu pobočky na další rok
  • Návrh na zvýšení pobočkových členských příspěvků (50,- a 100,-)
  • Objasnění principů členských příspěvků a dotací

Hlasování o zvýšení členských příspěvků do pobočky - výsledek jednomyslně ANO. Návrh byl schválen. (Na příště se tedy budou vybírat pobočkové příspěvky v minimální výši 50 Kč nevýdělečně činní a 100 Kč výdělečně činní.)

Krátká informace o činnostech, na které jsou požadovány dotace (Projekt Astrozor.cz a radioastronomická pozorování pomocí SDR). Vyslovení výzvy k novým nápadům a možným projektům.

Hlasování o tom, aby funkční období předsedy pobočky byla striktně omezena na maximálně 2. Po této době by musel být zvolen nový předseda. Hlasování: 1 pro, nikdo se nezdržel, ostatní proti. Návrh byl zamítnut.

Proběhy 3 přednášky:

  • Ing. Jana Tichá - Perly z Pekingu (Beijingu)
  • Vlasta Feik - Aktivita Slunce
  • Ing. Martin Kákona - Radiové pozorování meteorů

Další diskuse:

  • Hrob p. Ladislava Schmieda - návrh, aby se jihočeská pobočka ČAS angažovala v realizaci důstojného označení hrobu p. Schmieda.

Kresba kráteru Lambert

Milan Blažek,
Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy, p. o.

UPLNEK_JC_LambertMěsíční kráter Lambert leží v jižní části Mare Imbrium (Moře dešťů). Johann Heinrich Lambert (26. srpna 1728 – 25. září 1777), po kterém je kráter o průměru 30 kilometrů a hloubce 2690 metrů pojmenován, byl německý matematik, fyzik a astronom. Z oblasti astronomie se zabýval zejména teorií světla. Kráter Lambert vyniká svými terasovými valy. Jižně od něj lze spatřit „duchový kráter“ Lambert R. Zatímco kráter Lambert díky své členitosti dobře rozpoznáte na „rovné“ ploše mořských bazaltů i malým dalekohledem, na Lambert R již budete potřebovat dalekohled o průměru objektivu alespoň 80 mm, klidný vzduch a tečné osvětlení Sluncem.

Na našem zákresu je z „duchového kráteru“ Lambert R vyobrazena pouze severní partie. Hlavním objektem pozorovaní byl totiž samotný kráter Lambert a jeho blízké okolí.

Tento členitý kráter jsem si ke kreslení vybral záměrně. Bezprostřední okolí kráteru Lambert je bezesporu úchvatné. Pohled na něj mohu každému vřele doporučit. Budete-li se však snažit zachytit prchavé okamžiky prostřednictvím zákresu, připravte se na nelehký úkol. Vystihnout plastičnost těchto útvarů bývá obvykle náročné a vyžaduje cvik spojený s dostatečnou zručností kreslíře.

I to byl důvod, proč jsem se rozhodl 31. března 2012 pro pozorování této oblasti, kterou jsem se při kreslení snažil zachytit co nejvěrněji. Musím podotknout, že tomu předcházela náležitá příprava ještě před samotným zákresem u dalekohledu. Předem jsem měl pečlivě předkresleny obrysy útvaru, abych se při vlastním sledování mohl věnovat jemným detailům. Jinak by nebylo reálné zakreslit daný útvar v průběhu jednoho pozorování.

Vysoké valy mají mírný sklon! I když vnitřní valy převyšují vnější okolí kráteru až o 700 metrů, mají jejich svahy ve skutečnosti mírný sklon. Dovnitř (i vně) kráteru se svažují jen zvolna. Tečné osvětlení Sluncem však dokáže vykouzlit úchvatná stínová představení, která u nás způsobí iluzi o prudkých až strmých srázech, které se téměř kolmo svažují do hlubokých měsíčních údolí a bezedných roklí.

Ještě výraznější bývá tento domnělý vjem u stínů izolovaných hor. Jedna taková osamocená hora se nachází v pravé části kresby. Přestože v době pořizování zákresu svítilo Slunce na útvar pod větším úhlem, stín vržený západní stěnou vyvolává dojem příkrého srázu. Převýšení západní partie hory je 730 metrů, což činí o 50 metrů méně než u části východní, která je ovšem osvětlena Sluncem – a tak se zde tento efekt neprojeví v takové míře.

Slunce je velký kouzelník a dokáže na povrchu Měsíce vykouzlit úžasná stínová představení. Při jejich sledování se mnohdy člověku tají dech. Ostatně, přesvědčte se o tom na vlastní oči. Stačí za  příhodných pozorovacích podmínek zacílit dalekohled na našeho vesmírného souseda...

Upravený výřez z mapy Lunar Astronautical Chart

Upravený výřez z mapy Lunar Astronautical Chart

Datum pozorování: 31. března 2012 Místo pozorování: Štefánikova hvězdárna, Praha – Petřín Čas pozorování: 19.55–20.14 UT Colongitudo: 19,2° Název útvaru: Lambert Autor kresby: Milan Blažek (HaP Praha, p. o.) Pořadové číslo: 912 Dalekohled: refraktor 200/1370 mm Zvětšení: 274× (s měsíčním filtrem) Kvalita obrazu: dobrá Přesnost zákresu: velmi dobrá až dobrá

Datum pozorování: 31. března 2012
Místo pozorování: Štefánikova hvězdárna, Praha – Petřín
Čas pozorování: 19.55–20.14 UT
Colongitudo: 19,2°
Název útvaru: Lambert
Autor kresby: Milan Blažek (HaP Praha, p. o.)
Pořadové číslo: 912
Dalekohled: refraktor 200/1370 mm
Zvětšení: 274× (s měsíčním filtrem)
Kvalita obrazu: dobrá
Přesnost zákresu: velmi dobrá až dobrá

 

 

JAKÁ BUDE KOMETA ISON?

Jana Tichá

Kometu objevili Vitali Nevski a Artyom Novichonok na CCD snímcích pořízených 0,4-m reflektorem tzv. International Scientific Optical Network (ISON) na observatoři poblíž ruského Kislovodsku nad ránem 21. září 2012.

Svá data zaslali do Centrály astronomických telegramů (CBAT). Efemerida spočtená z jejich objevových dat byla okamžitě umístěna na NEOCP web Minor Planet Center, aby další pozorovatelé mohli případný nový objev potvrdit, což se také stalo. První nezávislé potvrzení objevu komety získali manželé W. H. Ryan a E. V. Ryan z Magdalena Ridge Observatory v Socorro v Novém Mexiku v USA později během 21. září 2012. Použili na to 2,4-m reflektor se CCD
kamerou. Kometa v té době dosahovala jasnosti 17,5 mag.

G. V. Williamsovi z Minor Planet Center se nadto podařilo vyhledat v archivech Mt. Lemon Survey (Arizona, USA) a Pan-STARRS 1 (Haleakala, Hawaii, USA) předobjevové snímky komety z prosince 2011 a ledna 2012.

Kometa obdržela označení C/2012 S1 (ISON) nikoliv se jménem jednotlivých pozorovatelů-objevitelů, ale s akronymem projektu ISON. Výpočty dráhy v Minor Planet Center s použitím všech dostupných pozorování včetně už zmíněných předobjevových ukázaly parabolickou, snad až hyperbolickou dráhu, sklon dráhy k rovině ekliptiky 62 stupňů a udaly průchod přísluním na 28. listopad 2013 a vzdálenost od Slunce v přísluní na pouhých 0,012 AU.

Ačkoliv kometa C/2012 S1 (ISON) se ještě nachází mezi drahami Jupiteru a Saturnu a do nejtěsnějšího přiblížení ke Slunci jí zbývá rok, hned po uveřejnění objevu a prvních propočtů dráhy se vynořila neuvěřitelná spousta spekulací.

Někteří autoři usuzují, že kometa ISON by mohla v blízkosti Slunce v maximu své jasnosti dosáhnout -6 až -10 magnitudy, či dokonce až - 13 mag. a tak být viditelná za denního světla. J. E. Bortle (New York, USA) míní, že kometa ISON by mohla mít "jeden z dosud nejdelších pozorovaných prachových ohonů". Reinder J. Bouma (Holandsko) jako první podotknul, že dráha komety ISON je dosti podobná dráze Velké komety z roku 1680.Další autoři následně uvažují, že by mohlo jít o dvě části původního velkého rozštěpeného tělesa.

Základním problémem je, že zatím máme příliš mnoho spekulací a příliš málo dat.

Máme též mnoho příkladů, kdy předem vychválená a vybájená kometa zdaleka nenaplnila prvotní očekávání. Kometa může být daleko méně jasná nebo se kometární jádro může v blízkosti Slunce rozpadnout. Takže, zatím se raději moc netěšme a vyčkávejme. My na Kleti budeme tuto
kometu samozřejmě sledovat, a to jak přímo, tak relevantní informace v mezinárodních zdrojích.

Sluneční činnost v roce 2012

Vlastislav Feik

Musím se trochu vrátit do roku 2011. V roce 2011 došlo k zrychlené sluneční aktivitě, která začínala z ledna 2011 průměrnou měsíční hodnotou 24, v září 2011 už byla hodnota 103 a v listopadu na hodnotě 119. V roce 2012 sluneční aktivita začíná pomalu klesat, ale stále si udržuje po celý rok hodnotu okolo 70 jednotek (viz tabulka č. 2). Po celý rok byla sluneční aktivita nestálá, připadalo mi to, jako by Slunce bylo aktivní na 180° v heliografické délce. V některých měsících po celý rok sluneční činnost klesá ke hranici 20 jednotek, pak za pár dní nárůst k hodnotě 150, ale záhy klesá zas k hodnotě 20. Přitom na Slunci nebylo tolik výrazných mohutných slunečních skvrn, ale spíše četnost malých slunečních skupin, které určovaly relativní číslo. Je jasné, že i během roku se ukázaly sluneční skupiny typu E a F, které si vyžádaly pozornost pozorovatelů, kde vznikaly erupce typu X.

Dále se budu opírat o pozorovací řadu Česlopol. V letošním roce s hvězdárnou v Sezimově Ústí spolupracovalo 24 pozorovacích stanic z ČR - 8, SR - 15 a Polsko - 1 . Pozorovatelé pokryli 353 dní z 366 – tj. 96,7%. Bylo pořízeno na 3749 pozorování. Největší sluneční aktivita byla v měsících červenec 92,3, květen 87,2 a červen 87. Nejnižší sluneční aktivita byla leden 39,1, prosinec 48,4 a říjen 71. Největší denní hodnota 169 byla naměřena dne 5.6.. Během roku nebylo Slunce ani jeden den bez aktivity. Co se týká porovnání činnosti obou polokoulí, tak letos převládala severní polokoule o 4,5% nad jižní.

denni_rp_2012_12
Od prosince roku 2008 začal 24. jedenáctiletý sluneční cyklus, který měl hodnotu Rm 1,7, počítáno z vyhlazené křivky. Během pár let se sluneční činnost dostala do první maximální fáze s hodnotou RM 84,9. Toto maximum se zlomilo v březnu roku 2012. Doba mezi minimem a maximem zatím trvala 3,3 roků. Zatím je sluneční aktivita na sestupné fázi. Ale jak to většinou bývá zvykem u velmi nízkých cyklů, může se sluneční aktivita zvednout i několikrát po sobě a pak klesat pomalejším tempem a sluneční cyklus se prodlužuje až okolo 12 toků trváním.
minimum_2008_2012-12
Tabulku č.1 jsem ponechal pro názornost dál a dopočítal.

Snímek obrazovky pořízený 2013-03-22 17:19:32 Tabulka č. 1

 

Měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Ø
Ri 58.3 33.1 64.2 55.2 69.0 64.5 66.5 63.1 61.5 53.3 61.4 40.8 57.6
SRF 134.8 106.8 115.7 113.3 121.4 120.4 137.8 115.9 123.4 123.1 121.2 108.3 120.2
Rp ČSP 74.4 39.1 73.7 74.3 87.2 87.0 92.3 84.8 86.0 71.0 76.5 48.4 74.6

Tabulka č. 2 Vyjadřuje průběh sluneční aktivity dle průměrných měsíčních hodnot relativních čísel SIDC Brusel (Ri), slunečního radiového toku SRF 2800 MHz (10,7 cm) a pozorovací řady Česlopolu (Rp ČSP)

Vysvětlivky a poznámky k tabulkám č. 1 a 2:

  1. číselné údaje převzaty z cirkulářů SIDC Brusel
  2. v roce 2008 za měsíc minima, v dalších létech vše za červen

Redakční poznámka k článku:

V roce 2012 byly v síti ČESLOPOL dvě pozorovací stanice sluneční fotosféry z Jihočeského kraje: Ladislav Schmied, který na své soukromé hvězdárně vykonal od roku 1947 do roku 2012 celkem 12 500 zákresů, z toho v roce 2012 - 37 denních pozorování sluneční fotosféry metodou projekce.

Vlastislav Feik a Zdeněk Soldát z Hvězdárny Františka Pešty v Sezimově Ústí od roku 1982 celkem 4129 zákresů sluneční fotosféry, z toho v roce 2012 - 163 zákresů metodou projekce.

Obě pozorovací stanice úzce vzájemně spolupracovaly při vytváření databáze slunečních pozorování Hvězdárny Františka Pešty v Sezimově Ústí, publikační činnosti a interpretaci výsledků vizuálních pozorování sluneční fotosféry.

Chtěli bychom vyzvat další pozorovatele, kteří by chtěli pozorovat sluneční fotosféru a pokračovat v započaté pozorovací řadě. 

Pokud chcete získat formuláře pro zákresy, praktické rady k  pozorování nebo technickou pomoc, kontaktujte prosím pana Feika (pepino@volny.cz).

VÁNOČNÍ LÉTAVICE

Zdeněk Soldát

Na Štědrý večer, v době, kdy si lidé pochutnávali na sváteční večeři či si rozdávali dárky, jsem posléze vyšel na zahradu jako každý večer, podívat se na vesmír, nadýchat se vlhkého prachu hvězd. Mě ten posvátný večer nadělil něco výjimečného. Lehký opar mlhy a průsvitných mraků vznášejících se vysoko nad planetou propouštěl pouze svit Měsíce s viditelnými konturami moře Klidu. Sotva jsem, s Měsícem kousek vlevo nad jihovýchodem, vzhlédl k jižní obloze, záblesk ve mně vybudil náhlý šok. Pár stupňů vpravo od Měsíce oblohu náhle rozřízl rychlý, jasný, bílý meteor, který přetnul místní poledník a v závěru se v tichosti rozprskl jak raketa ohňostroje. Ze stanoviště jsem odhadl polohy vůči okolním domům a letěl pro Rüklovu otáčivku s úhloměrem:
Datum: 24.12.2012 cca 19:06 SEČ
Stanoviště: 49°23'00"s.š., 14°42'05" ́ v.d., Sezimovo Ústí

Poloha bolidu:

Zazářil cca 10° západně od Měsíce (v Býku), pohyb směrem západním, stopa o délce cca 45° se mírně snižovala k nebeskému rovníku, pohasl v západní části souhvězdí Ryb, (odhad souhvězdí dle mapy).

Popis bolidu:

Bílá souvislá stopa „melasu“, podobně, jakoby letěla Venuše, doba 1,5 s, jasnost cca -4,5 mag, v závěru se rozpadl na více barevných částic - namodralá a načervenalá o jasnosti cca -5,5 mag, patrně zbarvené průsvitnými mraky. Stopa okamžitě zmizela.

Kopule hvězdárny (výňatek)

„Co jiného dnes lidem zbývá,
než aby rychle si oblékli skafandry
s ocelovou přílbou,
spustili hledí z plexiskla
a vrhli se do podivuhodných lodic
bez stěžňů, bez plachet
a kormidlovali střemhlav
do vesmírných dálek.
Jen tak se mohou dotknouti
povrchu hvězd...
....Když jsme byli však děti
A někdo nás držel kolem krku,
Bylo tak pěkně za těmi dveřmi
dokořán...
...Voda, aby byla zticha,
převlékla se za lehoučký sníh
a lehala si na střechu...
...A nad střechou, kam jsme dosáhli,
byla hvězda.
Pak ztichl kolovrat
a ztratilo se vřetánko,
chlév zůstal prázdný
a hvězda odlétla
na druhý konec galaxie.
Jen z oblohy se sypal
žhavý popel...

J.Seifert: ze sbírky Halleyova kometa

image.IU2WTW
Nechť Vám všem září hvězdy na obloze a Slunce těší a hřeje v srdci v r. 2013,

Eddy.

Redakce JihoČASu přináší další podrobnosti o „Vánočním bolidu“

Snímek bolidu z Rakouska (z druhé strany) - kredit Hermann Koberger
Dráha bolidu, jak jí spočítal P. Spurný.
20
Parametry bolidu – kredit P. Spurný
21
Fotografie bolidu z Digitální bolidové kamery v Ondřejově

ÚŽASNÝ VESMÍR – ESO50 aneb 

vesmír očima Evropské jižní observatoře na českobudějovické Hvězdárně a planetáriu

Výstavu ÚŽASNÝ VESMÍR už navštívily tisíce návštěvníků. Pro velký zájem byla prodloužena a tak ji můžete ve výstavní hale Hvězdárny a planetária České Budějovice na Zátkově nábřeží navštívit až do konce února 2013. Otevřeno je v otevírací době Hvězdárny a planetária. Na výstavu je vstup volný. Exteriérovou část výstavy můžete spatřit u vstupu na zahradu hvězdárny v Háječku kdykoliv, bez časového omezení.
Rok 2012 byl rokem 50. výročí Evropské jižní observatoře (European Southern Observatory - ESO), nejvýznamnější mezivládní astronomické organizace na světě. Již 50 let zkoumají evropští astronomové skrze nejvýkonnější teleskopy světa umístěné na náhorních plošinách v oblasti  pouště Atacama v Chile světa bohatou a nádhernou jižní oblohu.
Výstava ÚŽASNÝ VESMÍR ukazuje výsledky tohoto úsilí na úžasných barevných velkoformátových snímcích jižní Mléčné dráhy, Velkého a malého Magellanova mračna, oblastí, ve kterých vznikají nové hvězdy, mlhovin známých i méně známých jmen (Orion, Orlí mlhovina, Trifid, Carina, Tarantule, Kočičí tlapka či Vánoční stromeček), třpytící se kulovou hvězdokupu Omega Centauri, galaxii Sombrero, Centaurus A a další klenoty jižního nebe.
Evropská jižní observatoř (ESO) zaujímá celosvětově přední pozice v astronomickém výzkumu a je zdaleka nejproduktivnější pozemní observatoří na světě. ESO provozuje tři unikátní observatoře světové úrovně - La Silla, Paranal a Chajnantor, které astronomům umožňují pozorování z míst s nejčistší oblohou na jižní polokouli. Současně je ESO na špičce ve vývoji technologií a zařízení. V současné době plánuje další generaci velkých dalekohledů, včetně Evropského extrémně velkého dalekohledu E-ELT. ESO byla založena 5. října 1962. V současné době sdružuje 15 zemí. Česká republika se připojila k organizaci ESO jako její 13. členský stát v roce 2007.

Výstavu připravili pracovníci Hvězdárny a planetária České Budějovice pod vedením Ing. Jany Tiché. Výstava byla připravena díky příspění European Southern Observatory, Education and Public Outreach Department, Garching bei Muenchen, Germany. Poprvé má naše výstava jak klasickou interiérovou část, tak exteriérové panely na zahradě Hvězdárny a planetária.